V devadesátých letech byl český trh atraktivní pro zahraniční investory. Ti investovali potřebné finanční prostředky do minoritních podílů ve společnostech, především z oblasti Výroby a průmyslu. Trend se však změnil a do českých firem stále častěji investují české investiční společnosti a fondy. Zahraniční vlastníci své podíly v českých společnostech naopak prodávají.

Transakcí obecně přibývá. Navzdory tomu oproti devadesátým letům zahraničních kupců ubývá, na vzestupu jsou naopak tzv. family offices neboli české rodinné fondy. Jedná se o investiční fondy, které získaly kapitál z prodeje vlastních firem a ten dále investují. 

Investiční aktivita zahraničních společností a investičních fondů se naopak snižuje. Česko je pro ně s deseti miliony obyvatel malý trh. Původní zahraniční investoři se z českého trhu stahují a minoritní podíly prodávají. Právě to je příležitostí pro české investory – mohou české firmy vrátit zpět do českých rukou.

Mezigenerační výměna ve společnostech se netýká pouze Čech, i když v tuzemsku je tento fenomén nebývale rozšířený.  Hlavním specifikem je neroztříštěnost minoritních podílů, což v zahraničích rozhodně nebývá samozřejmé. K mezigeneračním výměnám dochází i v zahraničí, stejně jako u nás však není zcela běžné, aby firmu či investiční portfolio přebrali děti připravené podnik dále rozvíjet. Existují případy, kdy podíl ve firmě přejde na dědice bez předchozího projednání. Součástí dědictví tak může být i minoritní podíl v české firmě. Kdysi strategická investice však mnohdy nedává dědicům smysl.

Historie zahraničních minoritních investorů

Do roku 2003 proudily přímé zahraničních investice do ČR ze západní Evropy. Zpočátku se jednalo většinou o přímé investice do zpracovatelského průmyslu. Modelem spolupráce v rámci strategické investice bylo zahraniční řízení a tuzemská exekuce. 

Fenomén vzrůstu českých firem pod zahraniční kontrolou je logickým důsledkem přílivu přímých zahraničních investic. Zahraniční investoři dohromady investovali do českých firem v rozpětí mezi lety 1993 a 2011 celkem 2.498,951 mld. korun. Necelá čtvrtina z celkové částky prostředků investovaných do českých firem pocházela z Německa a Rakouska.  Další více než třetinu pak zastoupily přímé investice z Nizozemí a Lucemburska.

Která odvětví byla pro zahraniční investory nejlukrativnější?

Dle ČSÚ jsou nejvýznamnějším způsobem zahraniční firmy zastoupeny podle vytvořené hrubé přidané hodnoty v odvětví rafinérií a koksárenství, gumárenství a výrobě plastů, v odvětví informačních a telekomunikačních činností.   

Na zaměstnanosti v celém segmentu firem pod zahraniční kontrolou se podílí největší měrou automobilový průmysl (11,2 %, tj. 118 tis. zaměstnaných) a také maloobchod, hutnictví, velkoobchod a elektrotechnický průmysl.  

V průmyslu České republiky se projevuje dvojkolejnost daná lepšími výsledky zahraničních firem nejen v produktivitě, ale i v tempu tržeb na zahraničních trzích i na domácím trhu.

Podíl na tržbách z přímého vývozu průmyslových firem pod zahraniční kontrolou na tomto ukazateli za průmysl jako celek se od roku 2006 ustálil na zhruba třech čtvrtinách. Srovnatelně původně ještě vyšší podíl u zpracovatelského průmysl však od roku 2006 mírně klesá.   

Na tržbách průmyslu z domácího trhu participovaly průmyslové firmy pod zahraniční kontrolou v době před konjunkturou české ekonomiky z necelých 30 %, ve zpracovatelském průmyslu zhruba třetinou. Statistická data počínající vznikem České republiky, soustředěná v datech platební bilance ČNB ukazují, že zpočátku se příliv kapitálu soustřeďoval na zpracovatelský průmysl, později převážily přímé investic do ostatních odvětví české ekonomiky.  

Pro přímé zahraniční investice byly charakteristické transfery know-how a využívání nákladově levnější pracovní sily u nás oproti zemi, ve které investor sídlil. Investorovi se vyplatilo investovat do minoritního podílu ve firmě, která měla zavedenou výrobu, nakoupené stroje, prostory a levnou pracovní sílu. Profit pro investora byl zřejmý. Velkou roli také hrála logistika. 

Právě logistika je důvodem, proč pocházela čtvrtina přímých investic od nejbližších sousedů, tedy Německa a Rakouska. Konkrétně z Německa pocházelo do konce roku 2009 přes 317 mld korun, z toho bylo 13 mld. reinvestovaných zisků. Němečtí investoři a investiční fondy investovali především do finančního sektoru, obchodu a automobilového průmyslu. 

České minoritní podíly v držení zahraničních vlastníků dnes

Od devadesátých let se trend investování do českých společností změnil. Jak je uvedeno v úvodu tohoto článku, o investice do českých firem jeví zájem stále častěji domácí investoři, zájem v zahraničí naopak postupně opadává. Zahraniční investoři historicky držící minoritní podíly v českých firmách zvažují či dokonce aktivně vyhledávají exit. Častým příkladem je situace, kdy minoritní podíl české společnosti nabyde dědic, který nemá komplexní přehled o investičních aktivitách a záměrech svých rodičů a s deseti procentním podílem v české regionální továrně si neví rady.

Donedávna však příliš často neuspěli. Minoritní podíly v českých společnostech již nejsou pro zahraniční investory tak atraktivní jako dříve. A v Čechách není trh s minoritními podíly rozvinut – neexistuje poptávka. Nebo, lépe řečeno, donedávna neexistovala. Zahraniční vlastníci minoritních podílů v českých společnostech se mohou od letošního roku obracet na českou společnost Minority Investments. Jedná se o modelový příklad rodinného fondu (viz výše.), rozdíl oproti ostatním investičním společnostem a fondům je specifické zaměření právě na minoritní podíly v českých společnostech především v Německu a Rakousku. „Věříme českému podnikání a mimo jiné chceme vrátit české firmy do českých rukou. Proto mimo tuzemských minoritních vlastníků aktivně oslovujeme také vlastníky minoritních podílů v blízkém zahraničí – nejčastěji v Německu a Rakousku“. vyjádřil se k záměru Jan Hevessy, generální ředitel Minority Investments. 

Investiční aktivity společnosti Minority Investments tak pomáhají na obou zúčastněných stranách – českému podnikání i zahraničním vlastníkům minoritních podílů.